Život Tomáše Garrigue Masaryka

Rodiní příslušníci:

Otec - Josef Masaryk

se narodil roku 1823 v Kopčanech na Slovensku jako nejmladší ze tří synů. Dělal panského kočího na několika panstvích na moravském Slovácku. Josef Masaryk zemřel v Hustopečích roku 1907.

Matka - Terezie Kropáčková

narozena roku 1913 v Hustopečích. Roku 1849 se provdala za o deset let mladšího Josefa Masaryka. Spolu měli pět dětí, nejstarší byl Tomáš. Zemřela roku 1887 ve svém rodišti.

Choť - Charlott Garrigue

pocházela ze staré jihofrancouzské hugenotské rodiny. Roku 1878 se provdala za Tomáše Masaryka. Její unitářskou vírou a filosofií byl postupně ovlivněn i on. Za svůj život vedla spoustu ženských klubů a spolků a přičinila se o rovnoprávnost žen v první ústavě Československa. Těžké chvíle za manželova pobytu v USA podlomily její zdraví. Zhoršil se její duševní stav a trpěla srdeční slabostí. Dne 13. srpna roku 1923 podlehla svým nemocem. Její smrt Masaryka velmi ranila.

Dcera - Alice Masaryková

se narodila 3. 5. 1879 ve Vídni jako první dítě manželů Masarykových. Vystudovala filosofii, sociologii a historii. Za účast v protihabsburském odboji byla v letech 1915 a 1916 vězněna. Později se stala poslankyní Národního shromáždění a od roku 1919 byla předsedkyní Československého červeného kříže. Od 2. světové války žila v USA, kde pracovala jako nejbližší spolupracovnice prezidenta. Zemřela svobodná a bezdětná dne 5. listopadu roku 1966 v Chicagu.

Syn - Herbert Masaryk

druhý z dětí se narodil 1. 5. 1880 ve Vídni. Věnoval se malířství a jeho ženou se stala Milana Slavíčková, vdova po malíři Antonínu Slavíčkovi. Měli spolu dvě dcery Annu a Herbertu. Při prohlídce utečeneckého tábora se nakazil skvrnitým tyfusem, kterému dne 15. března roku 1915 podlehl.

Syn - Jan Masaryk

narozen 14. 9. 1886 jako druhý Masarykův syn. Od roku 1925 byl vyslancem ve Velké Británii a roku 1940 se stal ministrem exilové vlády. Poslední rok života byl ministrem zahraničí v Gottwaldově vládě. Zemřel svobodný dne 10. března roku 1948 za doposud neobjasněných okolností.

Dcera - Olga Masaryková

se narodila 25. 5. 1891 jako nejmladší z dětí T. G. Masaryka. Vdala se za švýcarského lékaře dr. Revillioda a s ním měla dva syny Herberta a Leonarda, kteří zahynuli během 2. světové války. Olga zemřela dne 12. září roku 1978 ve Velké Británii.

Život TGM

Tomáš Garrigue Masaryk se narodil dne 7. března roku 1850 v Hodoníně do chudé rodiny kočího Josefa Masaryka. Po přímluvě místního děkana byl pro své nadání poslán do školy. Nejdříve se učil uměleckému zámečnictví ve Vídni. Poté, co mu jiný učeň ukradl knížky, vrátil se domů do Čejče a učil se kovářem. Roku 1865 byl přijat na Německé gymnázium v Brně a vynikající prospěh mu pomohl získat stipendium. Současně působil jako vychovatel v rodině policejního úředníka. Díky své práci byl finančně zajištěn natolik, že mohl platit také studium svého bratra. Masaryk se ovšem odmítl zúčastnit povinné školní zpovědi a byl vyloučen. Naštěstí byl jeho zaměstnavatel, policejní úředník Le Monnier, přeložen do Vídně. Masaryk odešel s ním a od listopadu 1869 studoval Akademické gymnázium. Veškerý svůj čas věnoval intenzivnímu studiu, především jazyků a filosofie. Po složení maturity roku 1872 se přihlásil na Vídeňskou filosofickou fakultu, obor klasická filologie. Po smrti Le Monniera, jeho zaměstnavatele, si našel ještě výhodnější místo u generálního rady Anglo-Rakouské banky R. Schlesingera. Roku 1876 ukončil studia a vydal se na cesty po Evropě.Dne 21. prosince roku 1918 se Tomáš Garrigue Masaryk, první prezident samostatné Československé republiky, triumfálně vrátil do Prahy. Při své cestě vlakem po republice udělal mnoho zastávek a všude ho lidé euforicky vítali. Den po svém příjezdu předstoupil před Národní shromáždění a svůj proslov zahájil proslulým citátem z Kšaftu Komenského: 'Vláda věcí Tvých k Tobě zase se obrátí, ó lide český'. Před sebou měl nelehký úkol, z trosek staré monarchie vybudovat prosperující stát. To znamenalo sestavit ústavu, vybudovat nové instituce a obsadit je novými lidmi. Sestavením prezidentské kanceláře pověřil dr. Přemysla Šámala a na jiné významné posty respektujíce ústavu dosadil své blízké spolupracovníky. Edvard Beneš měl výborné předpoklady pro post ministra zahraničí. V květnu 1919 tragicky zemřel Štefánik a otázka jeho začlenění do nové politiky tak nebyla zodpovězena. Masaryk si začal uvědomovat, že 'jeho nová země' není národnostně a jazykově jednotná. Vedle sebe žili Češi, Slováci, Podkarpatští Rusínové, ale i Němci, Poláci a Maďaři. Tehdejší podmínky byly i tak pro vznik a rozvoj státu velmi příznivé, Německo bylo poraženo, Rusko rozvráceno bolševickou revolucí a Rakousko rozbito. Nejbližším spojencem se stala Francie, která pomohla Československu vybudovat novou vyspělou armádu. Tehdy Maurice Pellé, francouzský náčelník hlavního štábu, který řídil obnovu naší armády, pronesl: 'Tento stát neubrání žádná armáda, ale ministr zahraničí'. Tím charakterizoval strategicky nevýhodný tvar naší země, která se jako dlouhá nudle táhla od Německa až na Rusku postupně podléhající východ. Masaryk měl s budováním republiky tolik práce, že musel pracovat kolikrát i přes noc. O to těžší pro něj byla ztráta jeho milované manželkyCharlott Garrigue. Ta zemřela dne 13. srpna 1923. Tato událost Masarykovi společně s jeho starostmi postupně zapříčinila nespavost, které se do konce svého života už nezbavil. Ale rok 1923 se také stak triumfálním vyvrcholením jeho snahy. V říjnu tohoto roku se vydal na zahraniční cesty po Evropě (Francie, Belgie, Velká Británie) a všude byl přijat s opravdovou úctou jako špičkový politik, skvělý člověk a prezident nejspořádanějšího státu střední Evropy. A opravdu tomu tak bylo. Československá republika měla silnou měnu, vyrovnané prosperující hospodářství a patřila mezi prvních 20 nejvyspělejších států světa. Ale i v této skvělé době největšího rozkvětu se našli lidé, kteří byli proti. Například mocichtivé a nenažrané komunistické bestie, které hlásali svá rádoby lid oslovující hesla typu: 'Ne Masaryk, ale Lenin'. I přes tyto pokusy byl Masaryk opětovně zvolen i v letech 1920 a 1927. Roku 1934 kandidoval naposledy a jeho protikandidátem byl komunisty dosazený Gottwald. Masaryk naštěstí volby opět vyhrál, ale jeho zdravotní stav ho přinutil v prosinci příštího roku abdikovat. Jedním z důvodů abdikace bylo i jeho nepochopení něčeho tak zvráceného, jako byly nastupující totalitní diktatury v Evropě.Dne 1. května roku 1937 Tomáše Garrigua Masaryka poprvé zasáhla jeho nemoc. Masaryk se ale nevzdával. Dobře věděl, že musí 'svou zem' vést, dokud nebude jasné, že jeho nástupcem se stane dr. Edvard Beneš. V něj totiž vkládal veškerou důvěru a byl přesvědčen, že jedině on povede vlast tím správným směrem. Dne 14. prosince roku 1935 abdikoval a za svého nástupce doporučil Beneše. Národní shromáždění respektovalo jeho přání a dr. Edvard Beneš se stal druhým prezidentem samostatné Československé republiky. Po opuštění svého úřadu trávil Masaryk poslední roky života v Lánech. Nepřestával se zajímat o veřejné dění, nejvíc ho trápil nástup Hitlera a jeho zvrhlá ideologie. Rád si četl, a když už na to neměl síly, nechal si dokonce předčítat. Jeho obliba Beethovena a Smetany velmi vzrostla a jeho bojovná povaha se téměř vytratila. Často si vyjížděl do okolí a navštěvoval hrob své drahé Charlotty. V noci z prvního na druhého září roku 1937 přišel poslední záchvat. Celý národ napjatě sledoval jeho boj. Doktoři dělali, co mohli. Dévátého září Masaryk pochopil, že je konec a pokynul lékařům, aby ho nechali v poklidu umřít. Dva dny v plném vědomí neodpovídal na otázky a s nikým nekomunikoval. Jedenáctého září upadl do hlubokého bezvědomí a dne 14. září roku 1937 zemřel. Tím se mu splnilo jeho přání neumírat na jaře či v plném létě. Na konci babího léta skončila Masarykova životní cesta, na které dokázal zahýbat světovými dějinami. Státní pohřeb se konal dne 21. září roku 1937.