Přestože všichni známe mírumilovné obrázky harémů - ženy v lázni, na zahradě či jen tak lenošící, je třeba si uvědomit, že harém měl vlastní, přísnou hierarchii.Ženy v harému byly rozděleny do dvou skupin.Nižší skupiny tvořily cariyeler (služebné), určené pro každodenní práci v harému. Tyto ženy se pak dále podle svých schopností a dovedností dělily na tři skupiny:
çirak - začátečnice, učednice
kalfa - kvalifikovaná pracovnice
usta - dohlížitelka
Otrokyně prošly postupně všemi těmito stupni a zpravidla odcházely na odpočinek se značnými příjmy. Zřídka přišly do kontaktu se sultánem, i když tu vzdy existovala šance, že si jich sultán všimne a ony skončí v jeho loži.Vyšší skupinu tvořili tzv. gedikiler (privilegované). Ty byly vybírány s ohledem na krásu a nadání. Obvykle sloužily jako hudebnice, tanečnice nebo zpěvačky.
Všechny byly podřízeny kaya kadin. To byla jedna ze starších žen v harému, která je oblékala a dávala jim ponaučení před uvedením k sultánovi.Pokud si sultán některé z gedikiler povšiml a vybrak si ji za možnou konkubínu, stala se gödze (doslova znamená "v oku"). Gödze dostala svou vlastní komnatu. Dále pak byla hlavní garderóbierkou a strážcem pokladu připravována na to, aby dokázala "potěšit" sultána.Jestliže gödze po první noci zůstala v sultánově přízni, stala se ikbal, panovníkovou konkubínou. Na západě se těmto ženám říkalo odalisky, což je odvozeno z tureckého "oda"
(místnost), míněna je panovníkova ložnice.Dále se pak mohla stát haseki (favoritkou), což byl post o něco lepší než ikbal. ¨Když haseki porodila panovníkovi dítě a byl to sultánův nejstarší žijící syn, stala se birinci kadin.Pokud její syn nastoupil na trůn, stala se valide sultanou, matkou žijícího sultána a titulární hlavou harému.
V harému byla většina původem nemuslimských žen. Byly zde obraceny na islám a poté dány do školy, aby se naučily mluvit a číst turecky, něco šít a hrát na hudební nástroje. Každého dne měly dovoleno několik hodin odpočívat, procházet se v zahradách a věnovat se tělesným cvičením.Urozené muslimské ženy se zpravidla stávaly manželkami vyšších hodnostářů, vezírů apod.Ne všechny ženy však měly štěstí. Dokazuje to Starý palác na Třetím pahorku, známý jako Palác nářků. V něm sídlily ženy zesnulých sultánů se svými dětmi. Tyto ženy, které byly manželkami nebo konkubínami někdejšího sultána, zůstávaly v paláci obvykle po celý zbytek života. Ostatní, jež se nikdy nestaly odaliskami, byly někdy provdávány za osmanské úředníky.Ženy v harému však byly stále pod přísným dozorem. Za své poklesky byly trestány velmi přísně, dohližitelé je silně bili.
Jestliže projeví neposlušnost, drzost, či nenapravitelnost, jsou na základě panovníkova rozkazu vykázány do Starého paláce jako zcela zapuzené. To nejlepší, co mají, je jim odebráno. Jsou-li obviněny z čarodějnictví nebo podobných ohavných činů, svážou jim ruce a nohy, vloží je do pytle a v noci vrhnou do moře.V harému však také fungovalo něco, jako "ochrana před chtíčem".
Nyní je zákonem zapovězeno to, co by mohlo vést ke zvířeckým a nepřirozeně nečistým činům. Nakrájené ředkve, okurky, tykve a podobné plodiny by je měly zbavit chlípných choutek, neboť josu to mladá, smyslná a chlípná děvčata toužící po společnosti mužů.
2025 ©