Mehmet se narodil 30.března 1432 jako třetí syn sultána Murada II.(na obrázku při lovu). Jeho matka Huma Hatun, konkubína, pravděpodobně řeckého původu. Sultán Murat II. měl několik synů - nejstarší z nich byl Ahmet, který však zemřel r.1437. Druhorozeným byl Alâeddín Ali, sultánem preferovaný. Pak tu byl ještě Ahmet Küçük ("Malý"), který však zemřel ještě jako nemluvně.Mladí princové vstupovali do politického života poměrně brzy. Mehmet se, již jako pětiletý, stal guvernérem v Manise v Anatolii. Jeho bratr, sedmiletý Alâeddín Ali, zastával úřad guvernéra
v Amasyi. Funkci samozřejmě vykonávali pod dohledem rádců, jmenovaných jejich otcem z okruhu nejspolehlibějších důvěrníků.Roku 1439 došlo v životě obou princů ke dvěma zásadním událostem. Panovník země tehdy ještě sídlil ve svém paláci v Drinopoli, kam byli oba jeho synové povoláni za účelem slavnostní obřízky, doprovázené mohutnými oslavami. Druhou událostí byla výměna v úřadech - Mehmet se stal guvernérem Amasye, Alâeddín Ali zase v Manise.Mehmet byl podle všech zpráv prudký a tvrdohlavý, neochotný poslouchat starší nebo přijmout jakoukoliv kritiku či radu. Jelikož byl po prvních 11 let svého života oddělen od otce, nikdo jej nedokázal zvládnout a ukáznit. Přidělené vychovatele odmítal respektovat, až na proslulého kurdského duchovního mollu jménem Ahmet Gürani.Murat dal Güranimu rákosku se slovy, ať ji použije, nebude-li jeho žák poslouchat. Když se to Mehmet dozvěděl, svému učiteli se vysmál. Pak dostal poprvé v životě výprask. Od té chvíle vzhlížel Mehmet ke Güranimu s úctou a stal se vzorným studentem. Studoval filozofii a růzé vědy, řecké i římské dějiny a literaturu, již četl s Cyriakem
z Ancony, který byl jeho učitelem řečtiny a latiny, a dalšími učiteli jak z Evropy tak Asie.První vojenské zkušenostiPočátkem června 1443 byl Alâeddín Ali zavražděn svým rádcem Kara Hizirem Paşou.
Tato událost učinila z Mehmeda dědice trůnu. Proto jej otec okamžitě povolal do Drinopole.Murat zřejmě také chtěl mít Mehmeda po boku, aby mu byl nápomocen ve chvíli, kdy v říši vyvstala vážná hrozba, neboť papež Evžen IV. vyhlásil proti Turkům novou křížovou výpravu.12.června 1444 opouští Murat s velkou částí armády Drinopol za účelem potlačení povstání tureckého vazala karamanského emíra Ibrahima.
Mehmet byl ustanoven regentem, velkovezír Halil Paşa Çandarli jeho rádcem. Včele všech záležitostí tedy stanul mladý a poměrně nezkušený regent, čehož využily různé živly.Jako první to byl perský derviš ze sekty Bektaşi. Ten začal v Muradově nepřítomnosti šířit nové náboženské názory. Mehmet se s nimi ztotožnil a začal dervišovi poskytovat ochranu.
S tím ovšem nesouhlasil muftí Fahrettin, hlavní duchovní osmanského dvora. Znepokojený Mehmet přestal derviše ochraňovat. Dav, poštván Fahrettinem, derviše a jeho stoupence upálil.
Derviš ovšem nebyl jediný, kdo nepřítomnosti sultána využil.Kocem června vypuklo povstání janičárů. Žádali Mehmeda o zvýšení žoldu. Murat je při svých tažení hojně využíval. V době jeho nepřítomnosti se tedy pokusili využít Mahmudova mládí a setrvávali
na svých požadavcích. Poté, co vypálili drinopolskou Krytou tržnici (bedesten), Mahmut ustoupil. Vznikl tím precedens, který byl trvalým zdrojem potíží až do pádu Osmanské říše.
Hrozba křížové výpravy se mezitím naplnila. Křesťanská armáda pod velením Jánose Hunyadiho (viz obrázek) začala postupovat na jih Balkánem. Když se o tom dozvěděl Halil Paşa, zpravil o tom Murada, který se okamžitě začal vracet do Evropy. K rozhodující bitvě mezi muslimy
a křesťany došlo u Varny 10.listopadu 1444. Křižáci byli rozdrceni, Hunyadi si zachránil život útěkem.Jednou jsi dole, jednou nahoře...Murat se po vítězství vrátil do Drinopole. Všechny uvedl v úžas rozhodnutím o abdikaci ve prospěch svého třináctiletého syna. Mehmet nastoupil 1.prosince 1444 na trůn jako Mahmut II. Murat odešel do Manisy na odpočinek (bylo mu pouze 40 let). Velkovezírem nadále zůstal Halil Paşa.Halil Paşa se během následujících měsíců snažil přesvědčit Murada, aby se vrátil zpět k vládě. Mehmet byl podle něj na vládu příliš nezralý. Hodlal totiž zaútočit na Konstantinopol, což mu velkovezír naštěstí rozmluvil. Tato záležitost nakonec přesvědčila Murada aby se v zaří roku 1446 vrátil k vládě. Mehmet tedy pro změnu abdikoval ve prospěch svého otce a vrátil se do Manisy místo něj.Jedna porážka nic neznamená ...
Mezitím János Hunyadi zorganizoval proti Turkům další výpravu. V září 1448 překročila armáda Dunaj. Sultán Murat chtěl být na bitvu připraven, proto vyzval svého syna Mehmeda, aby shromáždil své vojenské síly, které byly
v Manise k dispozici, a připojil se k němu.K rozhodující bitvě došlo 23.října 1448 v Kosovu, na tomtéž bojišti, kde Murat I. porazil r.1389 Srby. Druhá bitva na Kosově poli skončila opět vítězstvím Turků. Křesťané byli v bitvě, která trvala pouze tři dny, naprosto rozprášeni. János Hunyadi se opět spasil útěkem.Nejen válčením živ je člověkPrvním Mehmedovým synem byl budoucí Bayezid II., narozený 1448. Jeho matkou byla konkubína Gülbahar. Roku 1449 byl dojednán a uskutečněn dynastický sňatek mezi Mahmudem a princeznou Sitti Hatun. Byla to dcera emíra Ibrahima, vládce turkmenského kmene Dulkadirli ve východní Anatolii.
Svatba proběhla v září 1449. Mehmet nebyl ze sňatku vůbec nadšený, neměl s princeznou ani děti. Sitti Hatun zemřela zapomenuta a opuštěna r.1467 a je pohřbena v zahradě mešity, již nechala na její památku postavit její neteř Ayşe.Mehmedova matka Hüma Hatun zemřela též v září 1449 a je pohřbena v zahradě mešity v Muradiye.Roku 1450 porodila Mehmedovi konkubína Gülşah druhého syna Mustafu, který mu byl celý život nejmilejší.Pomocí dynastických sňatků mezi Mehmedem i Muradem s Turkmeny bylo zajištěno příměří
a uzavřeno spojenectví s mocnými kmeny a hrozivými nepřáteli, kteří bránili Turkům v expanzi dál do Malé Asie.Další politické lapálieMehmet znovu nastoupil na trůn po smrti otce r.1451. Po ceremonálu opásání mečem Osmana Gaziho, což se rovnalo korunovaci, byl velkovezírem opět jmenován Halil Paşa.Mehmet jej neměl rád, navíc ho podezříval, že bere úplatky od Byzantinců dalších nepřátel.Čekal na vhodný okamžik, kdy by se mohl velkovezíra zbavit. Halil na oplátku nazýval Mehmeda "povýšeným, násilnickým a divokým" ve srovnání s jeho otcem.Ve funkci byl ponechán i vezír Mahmudova otce Ishaka Paşa, jenž byl jmenován guvernérem Anatolie (beylerbeyem).Ohledně vlády měl Mehmet ještě jednoho soupeře. Byl jím syn jeho otce Ahmet Küçük. Otázka nástupnictví vždy vyvolávala spory, což Mehmet velice dobře věděl. Rozhodl se tedy pro radikální řešení.Navštívil harém, ve kterém dosud žila manželka jeho otce a matka jeho možného soupeře
v boj o trůn, Halima Hatun. Mezitím, co s ní Mehmet rozmouval, jeden z jeho lidí uškrtil dítě
při koupání.Vražda byla v souladu s osmanskou tradicí týkajcí se bratrovraždy: byly připomenuty verše z Koránu, kde se praví že "Poprava je lepší než ztráta provincie" a "Smrt je lepší než nepokoje". Později Mehmet učinil tuto zásadu zákonem.
DobyvatelPo zbavení se možných soupeřů a opětovném uspokojení janičárů dalším zvýšením žoldu mohl Mehmet začít uskutečňovat plán, který jej lákal již od mládí - vyrvat Konstantinopol z rukou Byzantinců. S tím začal v roce 1452.V létě nechal postavit na evropském břehu Bosporu pevnost Rumeli Hisari. Byzantský císař
Konstantin XI. Dragasés byl bezmocný, neschopný zabránit výstavbě pevnosti. Ta zcela odřízla Konstantinopol od světa a přerušila dodávky obilí.Obležení bylo zahájeno 6. dubna 1453. Bylo nařízeno ostřelování města, které probíhalo několik týdnů, doprovázené útoky janičárů a anatolské pěchoty.Konstantin soustředil Řeky a jejich janovské spojence k poslední zoufalé obraně města
a doufal v pomoc křesťanské Evropy - ta však nikdy nepřišla. A tak ve čtvrtek ráno 29.května 1453 vpadli Turci do města. Konstantinopol byla dobyta, byzantský svět zanikl. Osmanský dům nahradil dynastii Palaiologů. Stará křesťanská říše byla začleněna pod muslimský prapor.Sultán do města slavnostně vstoupil téhož dne odpoledne. Zprávu o jeho vítání můžeme číst
v Dějinách Mehmeda Dobyvatele od Kritovulose z Imbru, Řeka, který do města přišel krátce po jeho dobytí. Sultán byl při objížďce města uchvácen jeho velkolepostí´, a tak dokonce vyjádřil určitou lítost - "Jaké město jsme vydali drancování a záhubě..."A co dál?Dobyté město si žádalo mnoha stavebních úprav pro muslimské potřeby. Začalo to jmény:
z Konstantinopole se stal Istanbul, ze slavné stavby Hagia Sophia zase Velká mešita Aya Sofya (Aya Sofya Camii Kabir) - aby však mohla sloužit jako mešita, bylo třeba k ní přistavět minaret pro muezzina.
Paláce byzantských císařů nebylo možno jako sídlo použít, a tak si Mehmet nechal vystavět rezidenci na Třetím pahorku (město leží na sedmi).
Dále pak byla vybudována uvnitř hradeb pevnost Yedikule, Hrad sedmi věží. Sloužila jako vězení
a také jako úschovna státního pokladu.Město bylo třeba též znovu zalidnit,
a to obyvateli tureckých provincií (Evropané, Asiaté, křesťané i Židé). Ti, kdo nebyli muslimy, byli seskupování do samostatných obcí
- "milletů" - z nichž každá měla vlastního náboženského vůdce.Potvrdila se i Mehmedova domněnka o úplatnosti Halila Paşi. Zajatý velkovévoda Lukas Nortas, velitel řeckých sil během obléhání města, sultánovo podezření potvrdil.Halil byl okamžitě zajat - měsíc byl podrobován mučení a posléze sťat. Novým velkovezírem se
o rok později stal Mahmut Paşa.Dohledem nad rekonstrukčními pracemi vIstanbulu byl pověřen Kariştiran Süleyman Bey.
Mehmet se vrátil do Drinopole. Měl ještě jiné plány.Nikdo není dokonalý...Mehmet se mezitím vrátil do Drinopole, kde příjmal cizí vyslance a emisary zemí usilujících
o přátelské vztahy s mladým dobyvatelem. Expanzivní politika Osmanů však nadále pokračovala.
První porážku ve své vojenské kariéře zaznamenal v roce v půli července roku 1456, kdy pronikl až k hradbám Bělehradu. Poražen a donucen
k ústupu byl Jánosem Hunyadim.Mehmedova armáda utržila ztrátu 24 000 mužů a on sám si odnesl zranění na stehně.János Hunyady spolu s papežem Kalixtem III. (viz obrázek). Začali plánovat další křížovou výpravu - Hunyadi však o měsíc později zemřel
na mor a myšlenka na výpravu upadla v zapomnění.Výstavba pokračuje...Počátkem roku 1459 nařídil Mehmet na Čtvrtém pahorku výstavbu külliye, ohromného komplexu mešit. Stavba se stala známou jako Fatih Camii, Mešita Dobyvatelova. Komplex též zahrnoval osm medres (kolejí), školu pro lékaře, veřejnou kuchyni a lázně, hospic, a také dvě hrobky - jednu pro Mehmeda a druhou pro jeho manželku Gülbahar, matku prince Bayezida.Mehmet nepodporoval jen rozvoj architektury, ale i literatury - je známo, že byl mecenášem asi 30 spisovatelů. V jeho době se perština stala jazykem literatury, stejně tak jako arabština jazykem víry.Ve stejném roce byly zahájeny práce na nové sultánské rezidenci na Prvním pahorku - později známé jako palác Topkapi.22. prosince 1459 porodila konkubína Çiçek sultánovi syna Cema, prvního příslušníka osmanské dynastie, který se narodil v Istanbulu.Když dobýt, tak definitivně ...Počátkem jara 1960 podnikl Mehmet velké nažení na Peloponésu, kde dosud vládli jako despotové Tomáš a Demetrios Palaiologové, bratři posledního byzantského císaře Konstantina. Demetrios kapituloval ve svém hlavím městě Mistře 29.května 1460. Tomáš prchl do Itálie. Následná kapitulace Trapezuntu v srpnu 1461 znamenala konec posledního přežívajícího zbytku Byzance.Omnibus hominibus moriendum est...
Mehmet si liboval ve všech potěšeních těla, žádná neřest mu nebyla cizí, což se v kombinaci s jeho neustálým pobytem
na válečných taženích muselo projevit. Na jeho noze se r.1480 objevil velký otok, který žádný ze sultánových lékařů nebyl schopen odstranit. Trpěl dnou.To vedlo Mehmeda k tomu, že se uzavřel ve svém paláci a začal žít v ústranní. Nechtěl se na veřejnosti ukazovat
v takovém stavu.Ač se Mehmedův zdravotní stav notně zhoršoval, rozhodl se podniknout r.1481 válečné tažení. Nejspíš mělo jít o útok
na Egypt, přesný cíl výpravy však není znám.Mehmet společně s armádou a novým velkovezírem Karamanli Mehmedem Paşou překročil 25.dubna 1481 Bospor a armáda se dala na pochod. V Nikomedijském zálivu však postihly sultána bolesti a křeče. Jeden z jeho lékařů - Hamiduddin al-Lari podal zřejmě Mehmedovi špatný lék. Ani zásah židovského lékaře jménem Maestro Iacopo, který o sultána pečoval již od dětštví, už nemohl situaci obrátit k lepšímu. 3.května 1481 Mehmed zemřel. "Velký Turek" zemřel ve 49 letech; po smrti svého otce vládl třicet let, z nichž většinu strávil válčením.La grande aquila e morta!Zpráva o jeho smrti dorazila nejprve do Itálie - La grande aguila e morta! (Velký orel je mrtev!). Papež Sixtus IV. Nechal pálit z děl, uspořádal též slavnostní průvod. Z Itálie se radostná zpráva rozšířila do celé Evropy - Mehmet Dobyvatel byl mrtev a křesťanská Evropa se ho již nemusela obávat.Memento mori...Z Mehmedovy doby se zachovala jediná budova - Çinili Köşk (Pavilon obložený kachlíky), dokončen 1472. Postaven je v perském stylu, na terase pod západní částí Druhého nádvoří paláce Topkapi. Navržen byl tak, aby sultán mohl pozorovat pážata při hře cirit, při níž se jezdci pokoušeli zasáhnout jeden druhého oštěpem.
Sultán též rád pozoroval i zimní koulování a krotitele lvů při práci. Na pavilonu jsou též napsány oslavné gazely (básně) od básníků, které sultán za života podporoval.
Vyprávějí o nočních setkáních, během nichž pil sultán se svými pážaty víno pod hvězdami, bavily jej ženy z harému - "panny ráje". V tomto paláci, nazývaném též Dar-üs Saadet - Dům blaženosti - plynula Mehmedova poslední léta.
2025 ©